A LIDÉ ŽIJÍ. ABDUL. – divadelní představení Teď, nádech a leť! s následnou debatou / Program Moving Station
25. 10. 2018, 20:00
"Odpuštění je skutečné pouze tehdy, jde-li o věc neodpustitelnou."
Příběhy o naději, důstojnosti a nepochopitelné lidskosti.
Režie, scénář: D. Zelinka. Hrají: E.Paš, D. Zelinka.
V rámci 10. ročníku festivalu kultur Blízkého východu Nad Prahou půlměsíc (www.nadprahoupulmesic.simplesite.com).
Inscenace A lidé žijí. Abdul. vychází ze skutečného příběhu z Čečny zaznamenaného reportérkou Asne Seierstad o mladíkovi Abdulovi, který není stíhán a trestán za těžký zločin. Příběh se odehrává ve válkou rozvrácené Čečně a poválečném období zmatku, kdy se přežívající zbytky tradičního myšlení dostávají do rozporu s novým, zvenčí ustaveným, politickým uspořádáním země, a přirozené vztahy do rozporu s nároky totalitního režimu. Evropské pojetí zločinu a trestu v tomto prostředí ztrácí jasně definovatelné rysy i místo v žebříčku hodnot. Lidé, kteří znají Abdulův příběh jeho čin vědomě odpouštějí (nebo přesněji opouštějí) přijímají Abdula do společenství s přesvědčením, že označování viníků a potřeba je trestat nemusí vždy vést k očištění společnosti a k uspořádání, ve kterém je možné svobodně a beze strachu žít. Odpuštění/opuštění činu Abdula, a mnoha jiných, zde není morální ctností, ale nutností, jedinou nadějí na nekonfliktní neválečnou budoucnost. Výše než spravedlivě potrestat viníky je touha „normálně“ žít.
Příběh v sobě nese nadčasové a mimo rámec regionu platné otázky po tom, kdo a čím je vinen, kdo nebo co je prvotní vina, aniž by však pojetí viny relativizoval – Abdulův zločin je nepochybný a nezpochybnitelný.
Abdulův příběh tvoří druhou část inscenace. Předchází mu mozaika jiných příběhů a vzpomínek pamětíků z čečenských válek a poválečného období, ve kterých z prostředí zkázy, zločinů a bídy vyrůstají projevy nebývalé a mnohdy neuvěřitelné lidskosti. Vyprávění o válce se stává záznamem neuvěřitelné lidské síly uchovat život, nastolit řád. Smyslem první části inscenace je vytvořit obraz válkou způsobeného rozvratu, ze kterého Abdulův příběh vyrůstá, a zároveň jej vsadit do kontextu a dát mu věrohodnost, zdůraznit, že odpuštění/opuštění není jen projevem dobré vůle, ale především nutností.
Práci na inscenaci předcházelo studium dokumentárních materiálů, knižních reportáží, zejména autorů, kteří překračují rámec „objektivního“ zpravodajství a v jejich přístupu vyznívá především lidskost, snaha porozumět a pomoci (Irena Brežná, Petra Procházková, Asne Seierstad), dále pak setkání s některými reportéry, fotografy a účastníky humanitárních misí, a s Čečenci, kteří zažili válku a emigrovali do Čech nebo Polska, případně navštěvují Čechy v rámci spolupráce s našimi organizacemi.
Inscenace se dotýká politických témat, ale v centru zájmu je situace lidí stojících mimo politiku, obecně lidská situace člověka, toužícího po naplněném životě. Stejně jako v předchozích projektech chceme hovořit především o těch, o kterých se v médiích a politických analýzách obvykle nehovoří.
Pracujeme s lidskými příběhy, bez ohledu na to, na které straně konfliktu se odehrály. Tyto příběhy zbavené politického kontextu se stávají obecně lidskými situacemi, které mají nadčasovou platnost.
Formálně lze koncept inscenace zařadit k dokumentárnímu divadlu – způsobu vyjádření, který jsme nezáměrně odhalili během práce na našich minulých inscenacích Kábul, Bagdád, Ar Raqquah, Maarran a Slepice není pták, Ukrajina není cizina.
Režie: David Zelinka
Texty a úprava textů: David Zelinka
Hrají: Eliza Paś, David Zelinka
Příběhy o naději, důstojnosti a nepochopitelné lidskosti zrozené z konfliktu, který by mohl být jakýmkoliv konfliktem, v zemi, která by mohla být jakoukoliv zemí.
Délka: 75 minut
